Rozhovor s Wodym
7. 8. 2006
V dnesnim rozhovorovem okenku si popovidame s bekem Dukly, Wodym. Udelat rozhovor s WOdym neni vubec jednoduche.Prave probihajici letni sklizne,zatvy,zne a podobne zalezitosti zapricinily,ze kdyz se Wodymu dovolate,sedi na 102% v kabine nejakeho nakladniho vozu, ktery vydava neuveritelny hluk,takze trvalo cca 14 dni nez jsme se domluvili na terminu rozhovoru, ktery se uskutecnil u Leose ve stanku.
Wody se posadil,objednal si lahvovou Plzen 12 a zapalil si malou repu, ktera mu vypadla z kapsy a rozhovor mohl zacit(jak je videt z fotografie, hned od zacatku vladna pratelska a uvolnena nalada:)
ROMIK: Ahoj Wody,zacneme asi u detstvi. Mas nejakou silnou postavu z detstvi, ktera te inspirovala do zivota?
WODY: Hmmm,asi kouzelnik Žito.
ROMIK: Proc kouzelnik Žito?
WODY: Kouzelník Žito byl starší, černovlasý muž, který nosil červenou suknici. Rozdával všude radost a lidé v království ho měli rádi.
Jednou do království přijel bavorský vévoda a s ním několik německých kejklířů. Vévoda je vzal s sebou, aby dělali králi společnost. Vše, co Žito předvedl, udělali Němci po něm. Byli stejně dobří. Žita to mrzelo, a tak vymyslel něco, s čím si rady nevěděli.
Byl oběd a po něm měli Němci předvést svůj výstup na veřejnosti. Při obědě, kde seděli také král s vévodou, se venku ozval křik a německé volání. Dva Němci, kteří seděli u okna vstali a začali se naklánět ven, aby se podívali, co se děje. Ale venku se už nic nedělo, a tak chtěli zase usednout. Nemohli však s hlavou zpátky do síně. Okna jim nestačila, protože jim vyrostly na hlavě parohy.
Vtom se dali král, vévoda i všichni okolo do smíchu a Žito byl rád, že se mu to podařilo. Odpoledne byli Němci na rozkaz krále zbaveni parohů. Na lešení na nádvoří bylo tisíce lidí a také král. Všichni žasli, co Němci umí. A Žito nikde. Lidé si povídali, že se raději neukázal, protože takové kousky nedovede.
Celé nádvoří ztichlo. Žito prošel od brány až na lešení toho bavorského divadla. Nebyl sám, s ním přišli ještě dva sluhové. Vyhrnul si rukávy a začal si roztahovat pusu. Poté vzali sluhové toho nejznamenitějšího Němce a podali ho kouzelníkovi. Ten ho sbalil do klubíčka a strčil si ho do pusy.
Všichni kolem tleskali a jásali, Vtom přitáhli sluhové Žitovi káď plnou vody, kterou měli kejklíři na pódiu, a ten do ní Němce vyplivl. Lidé kolem křičeli, tleskali, jásali a smáli, až se za břicho popadali.
Bavorů už si nikdo nevšímal. Každý hleděl jen na Žita, který musel před krále, který ho před všemi pochválil.
To byl Žitův nejslavnější kousek. Na konci života přece jen prohrál a podlehl satanáši, jemuž byl upsán a který si ho odnesl do pekla.
Tak mozna asi proto...
ROMIK: Hmmm, pekne...
(Behem vypraveni tohoto roztomileho pribehu vyrostlo Wodymu za uchem par klasku psenice,viz.obrazek)
WODY: Hmmm,Žito...
LEOS(koukajic mlsne na novy porost za Wodyho uchem) :Hmmm, pšenice
(a začal ji kosou sklízet a hned posleze rozbijet zrnka psenice a po chvilce zacal zadelavat na chleb...)
ROMIK: Zajimave. A co nejaky fotbalovy vzor,samozrejme nemusis mluvit o me osobe, to by asi nebylo nejlepsi...Takze, kdo by to byl?
WODY: Asi Řepka...(tipajic druhou zapalenou řepu)
ROMIK: hmmm, proc me to neprekvapuje
(mezitim se v prostoru Leosovi osvezovny zacala rozlehat vune peceneho chleba)
WODY k LEOSOVI: Poceeeem a vem mi dalsi pivo. Nez to natocis, tak jsem tady nasel v kapse par kukuric, tak jsem ti vyrobil takovy blbustky, abys to mel tady jako utulnejsi, rozumis?
ROMIK: hmmm, pekny...fakt
(jak moc je to pekne je videt na nasledujicim obrazku)
LEOS: hmmm,dik. fakt pekny.. a za odmenu ti dam chleba,ale bacha je jeste horkej.hele a nemas jeste neco za uchem?
(mezitim Leos Wodyho ozdoby rozebral a na nabidkovy list pripsal horkou novinku, prazenou kukurici a svuj maly teprve se rozvijejici obchod se suvenyry obohatil o prave tyto figurky nebo co to je z kukurice za lidovou cenu 150 Kc za kus)
LEOS: tak mas tam neco za tim uchem?
WODY: hmm..neco tam je...joo jecmen...
LEOS,ROMIK,WODY: PIVOOOOO!!!
a vsichni jsme vedeli,ze Leos zacne varit pivo
ROMIK,WODY: hmmm a ten chleba se ti fakt povedl, je fakt dobrej..kdy bude uvareny to pivo?
ROMIK: tak zpatky k rozhovoru, jaky byl tvuj nejmilejsi darek k vanocum? fotbalovy mic, samopal nebo kolo?
WODY: no asi to kolo, od LIAZKY..dodnes si to kolo davam pod polstar , kdyz usinam. obcas ho nosim i u sebe...
ROMIK: a nemas tady nejakou fotku z detstvi,kde ti to slusi?
WODY: mam tam jednu,ale na ty me to moc neslusi, pichla me tam vosa do nosu, kdyz jsem si hral v psenici na kombajn,ale fakt nevim jestli se tam budu fanouskum libit...
ROMIK: ja myslim,ze je to dobre
WODY: snad jo
ROMIK: a na zaver, co bys vzkazal nasim fanouskum?
WODY: bezte do kina!
19:00 POM POKO
V prastarých hvozdech na hoře Tamakjuro v poklidu žijí jezevci. Naneštěstí se právě zde chystá stavba sídliště. A tak jezevci znovu objevují bájné umění proměny, které jim přisuzuje japonská legenda, a pokoušejí se lidi přelstít a zachránit tak rodný les.
Jeden z nejlepších režisérů japonského filmu opět brilantně předvádí, že animaci sluší závažná témata, jež tentokráte podává s velkou porcí laskavého humoru.
Japonsko 1994, Studio Ghibli, 119 minut.
Režie: Isao Takahata
Japonsky s českými titulky
Vstupné : 90,- Kč
Zlevněné vstupné : 60,- Kč
a na zaver nam WODY ochotne zapozoval:
ROMIK:dekuji za rozhovor, chleba, pivo, pytel psenice a kukuricne manasky
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
